Vzhledem k tomu, že v dnešní době má opravdu málokdo za život jen jednoho sexuálního partnera, bavili jsme se mimo jiné o používání kondomu jako ochraně nejen před otěhotněním, ale i před pohlavně přenosnými chorobami.
…A tak:
Bylo třeba zajistit něco, na čem si studenti budou moci vyzkoušet navlékání kondomu.
Po určitém váhání jsem zašla za ředitelem, přednesla mu svou žádost a zeptala se, kolik na to dá. Šéf, šetrný hospodář, se rozhodl z rozpočtu školy obětovat tři stovky a vyjádřil lehký skepticismus ohledně toho, jaký model za danou částku pořídím.
Následovalo dvoutýdenní odhodlávání a pak výprava do vytipovaného sexshopu. S kamennou tváří jsem vstoupila dovnitř a doufala, že nepotkám nikoho známého. Slečna za pultem se otázala na mé přání. Vyjevila jsem svůj záměr. Nevím, jestli tomu věřila, ale pravila: „Aha, takže něco realistického.“ Vedla mě dlouhou uličkou podél řady plastových pindíků seřazených sestupně až k nějakým téměř podrealistickým (mezi námi – až jsem se divila, že i to se prodá..): Nakonec jsme vybraly něco lehce nadprůměrného, co vypadalo dost bytelně na to, aby se to dalo využívat ve škole po několik generací. Šéf bude ovšem muset trochu připlatit.
Když jsem předložila sekretářce ve škole paragon, spráskla ruce a mírně naštvaně se zeptala: „No to mi řekni, jak mám tohle zavést do účetnictví?!“ Nesměla jsem navrhla označení „pomůcka pro výuku biologie.“
Na zakoupenou pomůcku jsem fixou dotvořila didaktickou rysku, znázorňující literaturou uváděnou průměrnou hodnotu českých mužů, neboť jsem se chtěla vyhnout vyvolání děsu či nespokojenosti u děvčat a mindráku u kluků.
Nakonec jsem, vyzbrojena taškou plnou kondomů a s podlouhlou krabičkou v podpaží, vstoupila do třídy. Po demonstraci došlo na rozdávání kondomů. Každý se s úkolem postupně nějak popasoval. Bylo zjevné, že někteří drží kondom v ruce poprvé a potíže měli už s jeho vybalením. Někteří se naopak projevili velmi kreativně – například navléknutím kondomu přes hlavu a současně jeho nafouknutím. Dotyčný pak vypadal jako z nějakého sci-fi filmu a předpokládám, že zhruba týden nepotřeboval žádnou pomádu na vlasy.
Obecně lze říci, že dívky si vedly zdatněji než kluci. Na základě pozorování jsem usoudila, že ve druhém pololetí třetího ročníku už je to trochu s křížkem po funuse – odhadem tak pro polovinu studentů (ve třeťáku jim je kolem osmnácti).
U mladších ročníků (čtrnáctiletí) k demonstraci nicméně používám tubu od lepidla. Ale zato jsem zde získala od kluků jedno poučení. Po vysvětlení termínu poluce jsem nakonec použila větu: „To se pak ráno kluk probudí, zjistí, že má mokré pyžamo a ani si třeba nepamatuje, co se mu zdálo.“ Načež jeden student kontroval: „Pančelko, na takový sny se nezapomíná!“
Přeji čtenářům pěkné sny :-).