Pravděpodobně se shodneme, že kvalita školního vzdělání velmi záleží na osobnosti učitele. Odmítám názor, že člověk buď má pedagogický talent dán do vínku a nic se učit nemusí nebo ho nemá a žádná škola mu nepomůže. To bychom veškeré vysokoškolské obory zaměřené na vzdělávání mohly rovnou zrušit.
Co pro zlepšení stavu našeho školství opravdu potřebujeme, je zkvalitnit přípravu budoucích učitelů na vysokých školách. Není divu, že představitelé vysokých škol otevírají nebo spíše obracejí ministrovi oči směrem k nižším stupňům školství. Byli by sami proti sobě, kdyby mu navrhli, aby například prostřednictvím změn ve financování vysokých škol tlačil na změny v přípravě budoucích učitelů.
V čem je problém? Vysokoškolská příprava učitelů se příliš jednostranně zaměřuje na zvládnutí oboru (např. biologie, geografie, angličtina..), zatímco rozvoj pedagogických dovedností a didaktiky daného oboru je upozaděn. Nejen co do objemu výuky, ale i co do kvality.
Pokud si například doplňujete vzdělání o třetí aprobaci, konkrétně angličtinu (Pedagogická fakulta MU Brno), tak se s didaktikou jazyka setkáte v šestisemestrálním studiu až ve čtvrtém semestru. V didaktice biologie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze jsme se zhruba před šesti lety v seminářích s povinnou účastí učili zapisovat do třídní knihy (jeden seminář) a psát křídou na tabuli (další seminář). Předpokládám, že na přednáškách se probíraly záležitosti méně významné, neboť docházka na ně povinná nebyla. Nevím. Asi nepřekvapí, že jsem necítila potřebu na přednášky chodit. U státnic jsme pak odpovídali na otázky jako: Můžete uvést příklad modelového organismu? Pes. Znáte i jiný modelový organismus? Kočka.
Bohužel, ze studia biologie na pražské Přírodovědě si student učitelství navíc odnáší poznání, že studenti se dělí na odborníky a učiteláky a učiteláci jsou podlidi. Pokud tento názor prosakující i mezi vyučujícími sdílejí také lidé v nejvyšších pozicích (doufám, že ne), znamená to, že je kvalita přípravy učitelů nezajímá a studenti učitelství jsou jen zdrojem dotací.
Do začátku by se pan ministr mohl vypravit na hospitace do několika českých škol (základních, středních i vysokých) a také do zahraničí a rozhodně bych mu doporučila navštívit kurz „Čtením a psaním ke kritickému myšlení“. Nebylo by od věci, kdyby tímto kurzem musel projít každý, kdo učí didaktiku na vysoké škole, dále pokud možno všichni učitelé na základních a středních školách a kdyby se principy kritického myšlení staly pevnou součástí přípravy budoucích učitelů.